Americký fotograf John Shaw ve své učebnici krajinářské fotografie napsal: "Být na nejkrásnějším místě světa v nesprávný čas je o mnoho horší než být kdekoliv jinde v ideální dobu." Fotografie přírody a zejména fotografie krajiny je daleko závislejší na okamžitých podmínkách, na počasí, na denní době a na ročním období ve kterém se fotografuje než na vlastním fotografovaném objektu. Myslím, že daleko lepší fotografie se dá udělat doma za humny, když vím, kdy ji udělat, než pojedu-li do atraktivního národního parku a po celou dobu pobytu tam bude počasí, při němž ani nestojí za to fotoaparát z brašny vyndat. A proto, chystáme-li se nějakou vzdálenou fotograficky atraktivní oblast navštívit, nezbývá nám nic jiného, než cestu důkladně a s dostatečným předstihem naplánovat.
Přistáváme na letišti v Calgary 15. září v jednu hodinu ráno. Od naší známé zde máme
rezervovánu jednu noc v místním hotelu. Hotelový "shuttle bus" nás v noci odváží z letiště
do hotelu a my se během rozhovoru s řidičem dozvídáme, že v horách už pár dní sněží
a že počasí tam nestojí za nic. Ptám se sám sebe: "Kdepak se vloudila chyba do našeho
pečlivě připraveného plánu, na jehož konci měly být fotografie hor zalité paprsky slunce
a plné sytých podzimních barev?" Ale vzhledem k tomu, že námi vybraná oblast leží
v horách dosahujících nadmořské výšky téměř 4000 m, musím uznat, že i při pečlivě
připraveném plánu je také nutná dávka štěstí. Ráno si v půjčovně vyzvedáváme zamluvené
auto a vyrážíme do hor. Je patrné, že se naplňují slova řidiče - počasí tu nestojí za nic.
Ubytováváme se v motelu v městečku Canmore před branami národního parku Banff a zbytek
dne díky velmi špatnému počasí věnujeme výběru a nákupu turistických průvodců a podrobných
map zdejší oblasti.
Ráno sedáme do auta vyjíždíme do národního parku Banff. To co je pro Američany Yellowstone,
pro Kanaďany znamená Banff - výkladní skříň kanadských národních parků. Počasí se oproti
předešlému dni zlepšilo, nicméně nebe je stále pokryté zlověstnými mraky a jen chvílemi
prosvítá sluníčko. Jedeme po vyhlídkové silnici směrem na severozápad a po chvíli zastavujeme
na odpočívadle. Před námi se otvírá pohled na horské panorama s blížícími se a hrozivě
vypadajícími bouřkovými mraky. Aby zůstala zachována dramatičnost snímku používám při
fotografování půlený šedý filtr. Vyhlídková silnice pokračuje údolím Bow Valley nahoru
k průsmyku Bow Pass. Na fotografiích jezera Bow Lake
je v pozadí vidět charakteristický skalní masív se znatelnými vrstvami sedimentovaných hornin.
Kromě tradičně úchvatného panoramatu na nás působí pohled na křišťálově čistou vodu,
která do jezera přitéká ze stejnojmenného ledovce. Z jezera vytéká řeka Bow River, jež
nás provázela celou cestu údolím až sem. Po několika desítkách kilometrů cesty do kopce dále
na severozápad dosahujeme průsmyku Bow Pass ve výšce 2066 m a odtud se vydáváme pěšky
k vyhlídce na jezero Peyto Lake
Několik set metrů pod námi leží nádherné jezero se smaragdově modrou pro zdejší jezera
typickou barvou vody. Pro nás neobvyklý odstín modré je způsoben jemným siltem vznášejícím
se ve vodě. Pomalu se blíží večer a my se vracíme do hotelu.
V noci sněžilo, ale další den jsme se probudili do slunného rána. Využili jsme změny
počasí a vyrazili jsme k jednomu z nejznámějších míst N.P. Banff a sice k jezeru
Moraine Lake. Toto jezero leží v centrální části národního parku Banff nedaleko významného
turistického centra Lake Luise a přesvědčili jsme se, že patří mezi nejkrásnější jezera
Kanadských Skalistých hor. K jezeru se dostaneme údolím Valley of the Ten Peaks a na konci
cesty nás čeká úchvatný pohled na jezero. Zasněžené vrcholy v pozadí dosahují výšky
více než 3 400 metrů nad mořem a tvoří kontinentální rozvodí.
Na místo jsme dorazili
okolo deváté hodiny a z té doby je první ze dvou uvedených fotografií. Druhý snímek
byl fotografován okolo jedenácté hodiny a posuďte sami jak se změní barva vody,
když hladina jezera vystoupí ze stínu skal do přímého slunečního svitu.
V několika dalších dnech jsme navštívili severozápadní oblasti N.P. Banff - jezero Waterfowl Lake, údolí podél řeky Mistaya River a North Saskatchewan River. Zdálo se, že počasí se definitivně umoudřilo.
Nejčastějšími návštěvníky kanadských skalistých hor jsou Američané a Kanaďané.
Překvapilo mě, jak tito turisté přistupují k fotografování. Jen výjimečně fotografují
s kompakty a pokud ano, tak je používají jako druhý fotoaparát. Vlastní zrcadlovky s několika
výměnnými objektivy a i podle způsobu fotografování je vidět, že se o fotografii vážně
zajímají. Vyhledávají nejlepší místo pro fotografování scenerie a často používají stativ.
Pokud jsem měl možnost nahlédnout jim přes rameno při výměně filmu ve fotoaparátu,
zakládali tam většinou barevnou inverzi.
Dalším parkem, který jsme navštívili je N.P. Jasper. Leží severozápadně od N.P.Banff a rozkládá se podobně jako Banff podél hranice provincií Alberta a Britská Kolumbie. Ubytovali jsme se v centru parku na břehu jednoho menšího jezera a odtud jsme denně vyjížděli do jednotlivých částí parku.
Mezi nejatraktivnější části tohoto parku patří údolí Maligne Canyon, na jehož dně leží stejnojmenné jezero Maligne Lake. Jeho protáhlý tvar (dlouhé je 30 km) nabízí příležitost dostat se lodí po hladině hlouběji do divočiny. Jezero je známé svými mnoha malebnými zákoutími a proto je vyhledáváno zejména malíři a fotografy.
Dále po proudu řeky Maligne River můžeme vidět jezero Medicine Lake,
na němž dochází k zajímavému přírodnímu úkazu. Každý podzim rychle poklesne hladina
vody a ačkoli do jezera přitéká řeka, žádná řeka odtud neodtéká. Bylo
zjištěno, že voda prosakuje do podzemních dutin a vyvěrá na povrch o několik
kilometrů dále. V době podzimního snížení přítoku vody množství vody
prosakující do podzemí převýší množství vody na přítoku a tím dochází ke zmíněnému
podzimnímu "vysýchání" jezera.